17) Centrální ovládání zámků

K centrálnímu ovládání zámků se používají pneumatické nebo elektrické systémy. U elektrických systémů se zamyká táhlem, které je posunováno malým elektromotorkem s redukční převodovkou a hřebenovým mechanizmem. Při výpadku elektrického napájení lze zámky ovládat mechanicky klíčem. Dříve používané elektromechanické ovladače zámků se dnes kvůli problémům se zabezpečením nepoužívají. Princip činnosti centrálního zamykání Otočíme-li klíčkem v zámku, spojí přepínač svorku 30 se svorkou Z, což vytvoří elektrický impuls do řídicí jednotky. Řídicí jednotka přivede napětí ze svorky 30 na svorku 83a a motorek se točí až do koncové polohy uzamykání. V koncové poloze se spojí kontakty 83b a 83, motorek se tím zastaví. Otočíme-li klíčkem do polohy O, řídicí jednotka přivede přes kontakt 83b opačné napětí na motor a ten se točí obráceně. V druhé koncové poloze se spojí kontakty 83a a 83, což opět zastaví motorek. V místě zamykání je systém, který obvykle obsahuje elektromotorek, ten přes redukční převod (šnekový nebo hřebenový) posunuje táhlo a táhlo změnou polohy uzamyká nebo odemyká. Kvůli zmírnění nárazů je táhlo pro obě krajní polohy odpruženo. Dotykový spínač přenáší impuls do řídicí jednotky, která zajistí současné otevření všech zámků. Dálkové ovládání je buď infračervené, nebo rádiové. Základními částmi jsou vysílač (například v klíči), přijímač spojený s řídicí jednotkou a relé pro zpětné hlášení stavu zamknutí . Podle signálu z relé rozezná řídicí jednotka pokyn k uzamčení nebo otevření. Uzamčení vozidla bývá signalizováno charakteristickým zvukem a zablikáním směrových světel. U infračerveného ovládání je zařízení účinné zhruba do 6 metrů a ovladač musí být nasměrován k přijímači. Rádiové vlny není třeba směrovat, mají delší dosah a bezpečnější kódování.