15) Topná a klimatizační zařízení

Tato zařízení mají za úkol vytvořit fyziologicky optimální prostředí, s vhodnou teplotou a čerstvým vzduchem, nezávisle na vnějším ovzduší. Pro sání vzduchu se využívá ventilátorů poháněných stejnosměrnými elektromotorky. Teplota ve výšce hlavy by měla být o 5 až 8°C nižší než v oblasti nohou. Topení by mělo zvládnout ohřev na průměrnou teplotu 18°C při vnější teplotě -15°C a při rychlosti 80% z konstrukčního maxima, pokud nepřesahuje 140 km za hodinu. Maximální vytápěcí výkon bývá mezi 12 až 15 kW. Ukázky soustav závislých na činnosti spalovacího motoru Teplá chladicí kapalina se přivádí do výměníku, kde ohřívá vzduch. Regulační klapky slouží k nastavení množství nasávaného vzduchu a škrticí ventil reguluje množství ohřívací tekutiny. Regulační klapky a škrticí ventil jsou dnes řízeny elektronicky . Soustavy nezávislé na činnosti motoru Ohřívají vnitřní prostor i bez spuštěného motoru. K ohřevu se používají elektricky zažehované hořáky, spalující zpravidla provozní palivo. Vzduch nasávaný ventilátorem a ohřátý hořáky, řízenými elektronickou jednotkou, předává v tepelném výměníku teplo vzduchu, který je veden do vnitřního prostoru vozidla . Důležitá je těsnost systému, aby vzduch se spalinami nepronikl do vzduchu určeného pro vnitřní prostor vozidla. Klimatizace Na rozdíl od běžných vytápěcích soustav řeší i situace, kdy je třeba ochlazovat vnitřní prostor vozidla. Dnes se používají teplotně regulované systémy, kde je automaticky udržována teplota a sání čerstvého vzduchu je regulováno ručně, a plně automatické systémy, kde je regulována teplota i přísun čerstvého vzduchu automaticky. Princip kompresorového chlazení Kompresor nasává plynné chladivo z výparníku, jehož teplota po kompresi výrazně narůstá. V kondenzátoru dochází k ochlazení a zkapalnění. Chladivo je dále vedeno přes expanzní ventil do výparníku, kde se odpařuje a ochlazuje okolní prostředí (skupenské teplo vypařování).