15) Geometrie řízení

Geometrie řízení Postavení a vzájemná poloha kol, náprav a karoserie nebo rámu se souhrnně nazývá geometrie podvozku. Konstrukční řešení náprav a řízení musí umožnit valení všech kol bez smýkání, a to při jízdě přímé i v celém rozsahu rejdu a také v celém rozsahu propérování. Musí také umožnit snadné natáčení řídících kol do rejdu a jejich samočinné vracení a má potlačit tendenci řídících kol k rozkmitání při přejetí nerovnosti. Nejsou – li dodrženy předepsané hodnoty nastavení, kola se při odvalování i částečně smýkají – dřou se o povrch silnice. Následkem je nadměrné, rychlé a nerovnoměrné opotřebení pneumatik a zhoršená stabilita vozidla během jízdy. Obdobná situace je u zadní nápravy, s tím rozdílem, že její kola nemají obvykle možnost natáčení do rejdu. Obě nápravy musí být vzájemně rovnoběžné, a současně kolmé na podélnou osu automobilu a musí být uloženy symetricky vzhledem k této ose. Základní prvky postavení ( geometrie ) kol přední nápravy jsou : • Odklon kola • Sbíhavost kol • Kontrolní úhly rejdů • Záklon rejdového čepu • Příklon rejdového čepu • Maximální úhly rejdů Hodnoty geometrie podvozku jsou pro každý typ vozu jiné. Údaje jsou uvedeny v servisní literatuře. U moderních automobilů je seřizování postavení kol zjednodušeno jen na několik málo úkonů, protože výroba je natolik přesná, že většina prvků geometrického postavení kol může být neseřizovatelná. U starších automobilů bývá možnost seřízení odklonů předních kol, např. u automobilů Škoda 1000 MB, Škoda 100/110 a u celé typové řady Škoda 105-120-130 je možné seřizovat i sbíhavost zadních kol a rovnoběžnost obou náprav. Při seřizování geometrie přední nápravy je důležité pořadí. Odklony kol, pokud jsou seřizovatelné, se kontrolují a seřizují vždy dříve než sbíhavost kol, kontrolní úhly rejdu se měří vždy před seřizováním sbíhavosti. U většiny moderních automobilů je seřizována pouze sbíhavost předních kol, přičemž způsob seřizování ovlivňuje kontrolní úhly rejdu. Sbíhavost kol přední nápravy se nastavuje zkracováním nebo prodlužováním tyčí řízení. Zde je třeba zdůraznit, že změna musí být provedena na obou tyčích, na každé o stejnou hodnotu. Jedině tak bude zachována souměrnost řízení, kterou lze zkontrolovat změřením hodnoty kontrolních úhlů rejdů. Kontrolní úhel rejdu je rozdíl úhlů natočení řídících kol, je – li natočení jednoho z kol 20°. Tato hodnota je stanovena dohodou a různí výrobci udávají kontrolní úhly rejdu pro případ, že je o 20°natočeno buď vnější, nebo vnitřní kolo. Aby se kola při zatáčení vozu odvalovala a nesmýkala, musí se osy všech kol protínat v jednom bodě, který je středem otáčení vozidla. Protože vzdálenost řídících kol od tohoto středu otáčení je různá, musí být i natočení každého z kol jiné. Tato podmínka musí být samozřejmě splněna při zatáčení na obě strany. Tuto podmínku musí zajistit konstrukce řídícího mechanismu a může ji zajistit jen tehdy, je – li při přímé jízdě řídící mechanismus přesně symetrický podle podélné osy vozidla. Je – li tomu tak, jsou hodnoty kontrolních úhlů rejdu stejné na obě strany. Kontrolní úhly rejdu se měří obvykle pomocí plošin, na kterých stojí přední kola. Přední kola se nastaví do polohy pro přímou jízdu. Stupnice plošin se nastaví do nuly. Sešlápne se brzdový pedál a zajistí se v zabrzděné poloze. Volantem se řídící kola natáčejí tak, až je vnější kolo natočeno o úhel 20°. To se zjistí na úhloměrné stupnice plošiny. V této poloze se volant přidrží a odečte se kontrolní úhel rejdu na plošině vnitřního kola. Stejně se postupuje při natočení kol na druhou stranu. Kontrolní úhly musí být stejné. Nejsou – li stejné, je třeba změnit délku některé z tyčí řízení tak, až jsou kontrolní úhly stejné. Nastavení řídících tyčí, které po nastavení správných hodnot kontrolních úhlů vznikne, je výchozí pro následné seřizování sbíhavosti. Velikost kontrolního úhlu je závislá na rozvoru vozidla a rozchodu řídících kol. Hodnoty kontrolních úhlů pro různé rozvory a rozchody udávají tabulky. Nastavení záklonu a příklonu rejdových čepů je většinou u sériových vozů neseřizovatelné. Hodnoty záklonu a příklonu jsou ovem uváděny, aby je bylo možné kontrolovat např. po havárii vozu. Maximální úhly natočení kol do rejdu jsou většinou omezeny dorazy. Kontroluje se, zda dorazy fungují a zda některý prvek řízení nebrání plnému natočení kol. Základní prvky postavení ( geometrie ) kol zadní nápravy je odklon kola a sbíhavost kol. U tuhých náprav jsou odklony zadních kol dány konstrukcí nápravy. U moderních vozů jsou většinou odklony negativní, tj. roviny rotace zadních kol se protínají nad nápravou. U automobilů s kyvadlovými polonápravami se odklony mění podle propérování. U některých vozů, např. Škoda Favorit a Felicia, je možné montážně upravovat také polohu zadní nápravy vůči kontrolním bodům skeletu karoserie. Měření geometrického postavení kol a náprav se musí provádět jen za přesně daných podmínek : • Vůz musí stát na rovině, maximální dovolená odchylka od ideálně vodorovné roviny je 2 mm na délku rozvoru náprav • Pneumatiky musí být nahuštěny na předepsaný tlak • Kola nesmějí mít větší než maximálně přípustnou rzivost • Vůz musí být zatížen předepsaným způsobem, tj. propérování musí být stlačeno do předepsané polohy vůči nápravě. Někteří výrobci udávají hodnoty jednotlivých prvků geometrie pro předepsané zatížení i pro svěšená kola, tj. řídící náprava zvednutá, kola se nedotýkají podložky a nepřenášejí hmotnost vozidla. Zařízení, kterými se měří hodnoty nastavení geometrie náprav a postavení kol je mnoho typů. Všechna by měla být pravidelně přezkušována podle předpisů o metrologii.