18. 19. Soudy a státní zastupitelství

18. 19. Soudy a státní zastupitelství Soudy v Česku jsou nezávislé státní orgány vykonávající podle hlavy čtvrté Ústavy soudní moc. Tedy zákonem stanoveným způsobem zajišťují v občanskoprávním řízení ochranu subjektivních práv, v trestním řízení rozhodují o vině a trestu za trestné činy a ve správním soudnictví přezkoumávají akty orgánů veřejné správy, případně rozhodují i o dalších věcech, které jsou jim zákonem svěřeny. Státní zastupitelství je soustava státních úřadů, které jsou určeny k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství. Státní zastupitelství koná prostřednictvím státních zástupců. Těžiště působnosti státního zastupitelství spočívá v plnění role žaloby v trestním řízení a dalších úkonů vyplývajících z trestního řádu (zejména výkon dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním, účast v hlavním líčení a veřejném zasedání konaných soudem), státní zastupitelství dále působí v jiných řízeních (v občanskoprávním řízení a správním soudnictví), vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení a ochranná nebo ústavní výchova. Státní zastupitelství vykonává i další úkony, stanoví-li tak zvláštní zákon. Ačkoliv státní zastupitelství je orgánem veřejné žaloby, není správné státní zástupce označovat jako žalobce, jak je často činěno zejména ve sdělovacích prostředcích, protože působnost státního zastupitelství je širší (a to jak v trestním řízení, tak i mimo ně) a právní pojem „žalobce“ označuje navrhovatele, který v civilním řízení podal žalobu. Státní zástupce v trestním řízení však podává obžalobu. Někdy bývá považováno za součást. Zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1994, kdy soustava státního zastupitelství nahradila dosavadní prokuraturu České republiky. https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_zastupitelstv%C3%AD