32) Rozvodový mechanismus

23b) Rozvodový mechanismus Vačkové hřídele jsou u automobilových motorů vyrobeny zpravidla z jednoho kusu a v ose mají někdy navrtaný kanálek pro mazání. Průměry čepů vačkového hřídele jsou odstupňovány tak, aby byla možná montáž hřídele do nedělených ložisek. Vačkový hřídel má často uprostřed šroubové kolo pohonu rozdělovače a olejového čerpadla. Pro pohon benzinového čerpadla bývá na hřídeli zvláštní vačka. Jeden konec vačkového hřídele je upraven pro nasazení rozvodového kola. Vačkové hřídele se vyrábějí kováním nebo obráběním z tyčového polotovaru. Pro velké motory bývají vačkové hřídele skládané z několika stejných kusů spojených přírubami, čelním ozubením nebo zubovou spojkou. Ložiska vačkových hřídelů bývají zpravidla kluzná a jen málokdy kuličková. Všechny čepy vačkového hřídele i vačky jsou cementovány, kaleny a broušeny. Vzájemné natočení sacích a výfukových vaček je u řadových motorů závislé na počtu válců. Vačky jednotlivých válců po sobě následují stejně jako pořadí zapalování. Tvar vačky je závislý na žádaném průběhu zdvihu ventilu a na druhu zdvihátka. Podle tvaru rozeznáváme : a) Tangenciální vačky ( s přímým bokem ), jejichž boky jsou tvořeny tečnami k základní a vrcholové kružnici. Zrychlení a zpomalení při zdvihu ventilu je u těchto vaček velké. Proto se používají u vačkových hřídelů pomaloběžných stabilních motorů. b) Vačky s dutým bokem se konstruují tak, že základní a vrcholová kružnice se spojí kruhovým obloukem, který tvoří dutý bok vačky. Tyto vačky se používají jen u stabilních motorů. c) Harmonické vačky jsou vytvořeny kruhovými oblouky. Jejich tvar je určen základní kružnicí, na níž navazuje další kružnice a nakonec je vrcholová kružnice. Náběhová kružnice vymezuje pozvolněji vůli v rozvodu na začátku zdvihu ventilu. d) Speciální vačky mají boky vytvořeny tak, aby vyhovovaly požadovanému průběhu rychlosti a zejména zrychlení při zdvihu. Používají se u rychloběžných motorů. Zdvihátka ventilů přenášejí pohyb z vaček na další části rozvodu. Podle konstrukce je dělíme na : a) Zdvihátka s kladkou jsou výhodná proto, že mají malé ztráty třením a malé opotřebení vačky i kladky. Zdvihátko se však nesmí otáčet, aby se zabezpečila stálá poloha kladky vzhledem k vačce, a tím správné odvalování kladky po vačce. Nevýhodou tohoto zdvihátka jsou poměrně velké rozměry a nepříznivé poměry pro mazání ložiska kladky. Proto se používá jen u větších motorů. b) Kluzná zdvihátka oblá mají malé rozměry, což je velmi výhodné. Nevýhodou je, že mají přímkový styk s vačkou a neměnnou polohu vůči ní, a proto se rychle opotřebovávají. c) Kluzná zdvihátka rovná se používají nejvíce, protože mají malé rozměry i malé opotřebení. Podle tvaru je dále rozdělujeme na : • Hrníčková • Talířková Talířková zdvihátka u rozvodu SV mají seřizovací šroub pro nastavení ventilové vůle. Všechny součásti rozvodu musí mít určitou přesnou vůli, aby se zabezpečil správný chod rozvodu a aby ventily spolehlivě dosedaly do sedel. Nadměrná vůle způsobuje v rozvodu nárazy, a tím i jeho hlučnost. Vůli rozvodu je proto třeba pravidelně kontrolovat a seřizovat. Mimo opotřebení se ventilová vůle mění i s teplotou motoru. K odstranění této nevýhody se někdy do rozvodu montují hydraulická zdvihátka, která vůli samočinně vymezují. V tělese zdvihátka je umístěn váleček zdvihátka, do něhož je zasunut přesně broušený pístek, jehož horní část ovládá pohyb konce rozvodové tyčky ( u rozvodu OHV ), popř. přímo vahadlo, nebo také přímo ventil ( u rozvodu OHC ). Na dně válečku je komůrka s kuličkovým ventilem, která je otvory spojena s vnitřním prostorem zdvihátka. Dutina zdvihátka i válečku s kuličkovým ventilem je vyplněna mazacím olejem. Olej se přivádí pod tlakem postranním kanálkem ( z mazací soustavy motoru ). Pístek je tlačen slabou pružinou proti rozvodové tyčce, čímž se zamezuje vzniku vůle mezi zdvihátkem ( pístkem ) a koncem rozvodové tyčky. Jinak řečeno, za chodu motoru se ventilová vůle samočinně vymezuje a má nulovou hodnotu. Při zvedání ventilu stlačený olej pod pístkem uzavře kuličkový ventil a zdvihátko jako tuhý celek umožní otevření ventilu. Rozvodové tyčky přenášejí u rozvodu OHV pohyb ze zdvihátka na vahadlo. Proto musí být odolné na namáhání na vzpěr. Na koncích tyček jsou přímo vylisovány čepy a pánve. Tyčky se vyrábějí z cementační oceli a bezešvých trubek. V současné době se vyskytují i za studena tažené slitiny obsahující hliník, měď a hořčík. Na tyč jsou nalisovány koncovky z jakostní uhlíkové oceli. Zmenšují se tak setrvačné hmoty, a tím i hlučnost rozvodu motoru. Vahadla ventilů přenášejí pohyb u rozvodu OHV z rozvodové tyčky na ventil, u rozvodu OHC z vačky na ventil. Vahadla musí být tuhá, z odolného materiálu, zejména v místě dotyku s ventilem. Součástky ventilového rozvodu musí být co nejjednodušší a co nejlehčí, aby se zmenšil nepříznivý vliv jejich setrvačnosti, především při vysokých otáčkách motoru. Ventily musí do svých sedel přesně dosedat, aby dobře těsnily. Když netěsní, ventily se opalují, jejich netěsnost se dále zvětšuje a výkon motoru klesá. Proto se vůle ventilů musí pečlivě sledovat. Pro každý motor je určena výrobcem.