23.-24. Koroze, ochrana proti korozi

23.-24. Koroze, ochrana proti korozi Koroze je narušování povrchu materiálu vzájemným působením materiálu s okolním prostředím. Vlivem koroze dochází ke změně vlastností materiálu, zejména mechanických. Rychlost koroze se může zvýšit např. vlivem tepelného namáhání. Postupující koroze vede ke škodám na materiálu, k rozpadu konstrukcí a i ohrožení lidských životů. V principu je podstatou koroze styk železa a jeho sloučenin se vzduchem a vodou. Rozlišujeme korozi: - chemickou - příčinou je styk železa s vodou, s vlhkým vzduchem - elektrochemickou - vzniká v prostředí, které má povahu elektrolytu - koroze půdní - korozivní článek mezi dvěma kovy nabitými el. částicemi. - biologická koroze - je způsobena živými organismy Podle umístění je koroze vnější a vnitřní Podle vzhledu koroze rovnoměrná, skvrnitá, důlková, bodová, mezikrystalová Ačkoliv např. rovnoměrná koroze působí nebezpečně, horší je koroze mezikrystalová která postupuje do hloubky materiálu, který je tak v určitém místě výrazně zeslaben. Ochrana proti korozi je velmi důležitá - prodlužuje životnost konstrukcí, zvyšuje tak bezpečnost a snižuje náklady. Efekt může mít i estetický. Způsoby ochrany rozlišujeme: - pokovováním základního materiálu - např. zinkováním, niklováním, chromováním - úpravou korozivního prostředí - vysoušením prostředí, kde se materiál nachází např. ocelové trubky - volbou vhodného materiálů - např. nerezová ocel - nátěrovými hmotami - barvy, laky - smaltováním - např. ocelová smaltovaná vana - povrch tvoří lesklá tvrdá glazura Velmi častým, nejlevnějším a nejdostupnějším způsobem ochrany proti korozi je natření materiálu barvou.