- materiály pro žáky
- třída 1.I
- VOD (1.I)
- 23.-24. Koroze, ochrana proti korozi
23.-24. Koroze, ochrana proti korozi
23.-24. Koroze, ochrana proti korozi
Koroze je narušování povrchu materiálu vzájemným působením materiálu s okolním prostředím.
Vlivem koroze dochází ke změně vlastností materiálu, zejména mechanických. Rychlost
koroze se může zvýšit např. vlivem tepelného namáhání.
Postupující koroze vede ke škodám na materiálu, k rozpadu konstrukcí a i ohrožení
lidských životů.
V principu je podstatou koroze styk železa a jeho sloučenin se vzduchem a vodou.
Rozlišujeme korozi:
- chemickou - příčinou je styk železa s vodou, s vlhkým vzduchem
- elektrochemickou - vzniká v prostředí, které má povahu elektrolytu
- koroze půdní - korozivní článek mezi dvěma kovy nabitými el. částicemi.
- biologická koroze - je způsobena živými organismy
Podle umístění je koroze vnější a vnitřní
Podle vzhledu koroze rovnoměrná, skvrnitá, důlková, bodová, mezikrystalová
Ačkoliv např. rovnoměrná koroze působí nebezpečně, horší je koroze mezikrystalová
která postupuje do hloubky materiálu, který je tak v určitém místě výrazně zeslaben.
Ochrana proti korozi je velmi důležitá - prodlužuje životnost konstrukcí, zvyšuje tak bezpečnost
a snižuje náklady. Efekt může mít i estetický.
Způsoby ochrany rozlišujeme:
- pokovováním základního materiálu - např. zinkováním, niklováním, chromováním
- úpravou korozivního prostředí - vysoušením prostředí, kde se materiál nachází např. ocelové trubky
- volbou vhodného materiálů - např. nerezová ocel
- nátěrovými hmotami - barvy, laky
- smaltováním - např. ocelová smaltovaná vana - povrch tvoří lesklá tvrdá glazura
Velmi častým, nejlevnějším a nejdostupnějším způsobem ochrany proti korozi je natření materiálu barvou.