17. - 18. Výroba oceli - v elektrických pecích

VÝROBA OCELI V ELEKTRICKÝCH PECÍCH Elektrické pece, používané v ocelárenství, jsou obloukové nebo indukční. Stavějí se v nejrůznějších velikostech od několika desítek kilogramů až po stovky tun vsázky. Slouží většinou k rafinaci ocelí (dokončení tavby) při kombinovaných ocelárenských pochodech nebo se jich užívá k přetavování ocelí ve slévárnách oceli, popř. ke zkujňování surového železa. Mezi obloukovými pecemi zaujímá co do důležitosti první místo Héroultova pec s přímým obloukem Pec je válcovitá, vyzděná nejčastěji zásaditou vyzdívkou, sklopná k vypouštění oceli z pece. Elektrický proud z transformátoru přichází do dvou nejčastěji tří svislých elektrod procházející klenbou pece. Mezi elektrodou a vsázkou, popř. lázní se uzavírá elektrický oblouk. Dnešní pece pracují s třífázovým střídavým proudem o napětí 80 až 300 V. K elektrické výzbroji moderní pece patří regulace pohybu elektrod k dosažení rovnoměrného výkonu. Základní surovinou pro elektrickou pec je především pevný ocelový odpad, který se v posledních letech zaváží horem zvláštními koši. Pec musí být konstruována tak, aby se její pracovní prostor dal odkrýt odsunutím víka nebo vytažením nístěje. V některých státech se však s výhodou začíná používat tekuté surové železo. Elektrické obloukové pece umožňují jednodušší kontrolu výrobního procesu a přerušovaný provoz. Výroba oceli se v nich snáze mechanizuje a automatizuje. Náklady na výrobu elektrooceli u nás jsou proti martinské oceli poněkud vyšší (asi o 10 až 15 %), ale vyrovnají se lepší jakostí oceli a zejména možností výroby ušlechtilých ocelí. Pro výrobu ocelí, u kterých není třeba intenzivnějších reakcí mezi lázní a struskou, jsou vhodné pece indukční, ve kterých se vsázka ohřívá indukčními účinky střídavého proudu přímo. Elektrické pece lze rozdělit do dvou skupin: nízkofrekvenční (se železným jádrem) a vysokofrekvenční (bez jádra). Nízkofrekvenční pece se téměř již nepoužívají. Vysokofrekvenční popř. středofrekvenční pec je tvořena indukční cívkou napájenou proudem o frekvenci 500 až 10 000 Hz podle velikosti pece. Čím menší pec tím větší frekvence. Větší pece se dokonce připojují přímo na síť s frekvencí proudu 50 Hz. Název vysokofrekvenční pece není tedy zcela oprávněn. Cívka nejčastěji z měděných trubek, kterými protéká chladicí voda. Uvnitř cívky je kelímek ze zásadité nebo kyselé žárovzdorné hmoty. Výhodou těchto pecí je velká rychlost tavení, maximální využití slitinových prvků, snadná údržba a jednoduché ovládání. Se zřetelem na průběh pochodu jsou vhodné vysokofrekvenční pece zejména k výrobě vysokolegovaných ocelí (rychlořezné, nerezavějící). Vysoký výtěžek legujících přísad bezpečně kompenzuje zvýšené náklady na čistotu vsázky. V indukčních pecích lze tavit pouze kovové materiály nikoliv strusku. Struska se taví pouze vy styku s roztaveným kovem, má nižší teplotu a proto pochod není k rafinaci struskou vhodný provádět např. v obloukových pecích. Pece slouží převážně k přetavování bez rafinace.