19.-20. Fyzikální vlastnosti materiálu

19.-20. Fyzikální vlastnosti materiálu Z fyzikálních vlastností jsou v praxi instalatéra nejdůležitější hustota, teplota tavení, teplotní roztažnost, tepelná a elektrická vodivost. Hustota - vyjadřuje poměr hmotnosti látky vzhledem k jejímu objemu. Hustota je funkcí teploty. V případě použití základních jednotek např. hustota oceli 7 850kg/m3 by při použití vycházela veliká čísla je tedy používáno vyjádření 7,850 kg/dm3. Hustoty jednotlivých materiálů jsou dány v tabulkách (např. uč. Materiály pro učební obor Instalatér) Teplota tavení (tuhnutí) je teplota, kdy dochází ke změně skupenství látky. Je - li teplota látky vyšší než je teplota tavení pak je ve stavu tekutém a naopak. Teplota tavení má význam např. pro svařování nebo pro slévání a pod. V případě mědi je teplota tavení 1083 °C, u oceli 1539 °C, a také další údaje opět v tabulkách. Teplotní roztažnost řeší instalatér u potrubí - jedná se o délkovou teplotní roztažnost (dilataci) a dále je v určitých případech je řešena teplotní roztažnost objemová Pro určení délkové teplotní roztažnosti je třeba znát druh materiálu trubky, její původní délku a teplotní rozdíl. V případě materiálu je dán součinitel délkové teplotní roztažnosti (opět v tabulkách) a určení se provede výpočtem Objemová teplotní roztažnost je nebezpečný jev u láhví s plyny - nesmí se nacházet v místech, kde se mohou zahřívat např. u zdroje tepla nebo na přímém slunci. Tepelná vodivost je schopnost látek přenášet tepelnou energii což instalatéři využívají u materiálů, které dobře vedou teplo (měď, hliník..) nebo teplo nevedou (izolační materiály) polystyren, polyuretan - izolace domů. Elektrická vodivost je spojována nejčastěji s mědí, měděné vodiče, plechy, dráty a pod ve výrobcích pro instalatéry např. regulátory.