7) Vlastní indukce

7) Vlastní indukce Vlastní indukčnost je veličina, která popisuje vlastnosti cívek. Můžeme ji vnímat jako veličinu, vyjadřující schopnost cívek, ale i jiných částí elektrického obvodu indukovat napětí a tvořit elektrickým proudem magnetické pole. Vlastní indukčnost značíme písmenem L a jednotkou měření je henry H. Vlastní indukce je zvláštní případ elektromagnetické indukce, kdy proměnlivý proud ve vodiči tvoří ve svém okolí proměnlivé magnetické pole a to zpětně ve vodiči indukuje napětí a proud. Ui = -L ( ΔI / Δt ) Ui je indukované napětí ( ve voltech ) L je vlastní indukčnost ( henry ) ΔI je změna elektrického proudu ve vodiči ( ampér ) Δt je časový interval ve kterém došlo ke změně proudu ( sekundy ) U cívek můžeme měnit velikost vlastní indukčnosti počtem závitů cívky a vhodným jádrem v cívce ( feromagnetické látky a ferity ). Pokud v níže uvedeném schématu zapneme vypínačem V napěťový zdroj k obvodu, rozsvítí se žárovka Ž1 hned, ale žárovka Ž2 se zpožděním. Toto zpoždění má na svědomí indukované napětí a proud ve větvi s cívkou. Indukovaný proud totiž po sepnutí obvodu chvíli zmenšuje výsledný proud tekoucí žárovkou Ž2.