22. Teplonosné látky

22. Teplonosné látky Teplonosné látky využíváme k předání a přenosu tepla. V dálkovém vytápění je v primárním okruhu PÁRA a HORKÁ VODA, v sekundárním pak TEPLÁ VODA. Požadavky na teplonosné látky jsou velká tepelná kapacita, nesmí narušovat materiály s nimiž jsou při průtoku ve styku, musí být chemicky stálé (i při změnách tlaku a teploty), být snadno regulovatelné a jejich kupní cena dostupná. PÁRA - aktuálně se její využití snižuje, využití je vázáno na její tlak (pro dálkovou dopravu pára vysokotlaká), v místních podmínkách pak obvykle 0,6 MPa - 1,5 MPa, ale také např. pro technologické účely i tlak větší. Průměr potrubí se snižuje se zvyšujícím se tlakem - tedy je zde výhoda i ekonomická, z hlediska vytápění je však nadměrný tlak zbytečný popř. nevhodný (namáhání potrubí, koroze, dilatace a další). Dále nevýhoda - při vysokých teplotách a tlacích páry jsou ztráty až 20%. VODA - v primárním okruhu horká voda (obvykle 115 - 150°C), teplotní spád např. 115 /70 - 150 /70, vratná voda obvykle 70°C. Je snaha, využívat nižších teplot horké vody. Výhody oproti páře jsou v regulaci, dále nižší tepelné ztráty, namáhání a dilatace potrubí a např. i nižší teplota vratné vody je z teplárenského hlediska výhodná.