49. - 50. Zkoušky technologické

TECHNOLOGICKE ZKOUŠKY Technologické vlastnosti materiálu se zjišťují podle některých ukazatelů, důležitých pro posouzení vhodnosti materiálu pro určitý způsob technologického zpracování. Tyto ukazatele nelze vyjádřit v přesně definovaných základních veličinách, majících fyzikální význam. Aby se výsledky zkoušek mohly srovnávat a reprodukovat, je nutné dodržovat jednotné podmínky, které udává obvykle norma. Jde o technologické vlastnosti materiálu, které jsou významné pro strojírenskou výrobu a jsou běžnou součástí charakteristik strojírenských materiálů. Tvářitelnost a její zkoušení Tvářitelnost je vlastnost, kterou musí mít materiál určený ke kování, válcování, lisování aj. Tvářitelný materiál si zachová tvar, daný působením vnějších sil, a to i tehdy, když síly přestanou působit. Tvářitelnost zjišťujeme bud' za tepla nebo za studena různými zkouškami. Zkouška lámavosti je vhodná pro zkoušení plechů, tyčového materiálu a těles zhotovených z litých nebo tvářených polotovarů různých průřezů. Zkouškou se ujišťuje způsobilost materiálu k deformaci. Provádí se ohybem zkušební tyče kolem tmu. Až do předepsaného úhlu ohybu nesmí dojít ke vzniku trhlin na tažené straně nebo ke zlomení. Zkouška pěchováním za studena slouží k posouzení vhodnosti materiálu do průměru 30 mm pro nyty, šrouby a jiné spojovací součásti. Ověřuje se jí především tvářitelnost, popř. i dosažený stupeň zpevnění nebo křehkost po pěchování. Zkušební těleso je váleček, který má průměr shodný se zkoušeným předmětem a výškou rovnou dvojnásobku průměru. Zkušební tělísko se spěchuje až o 50 %. Vzorek je vyhovující, neobjeví-li se na jeho plášti trhliny. Zkouška hloubením podle Erichsena. Ověřuje se jí vhodnost plechů tloušťky do 2 mm k ohýbání, hlubokému tažení, lisování a lemování. Při zkoušce se vtlačuje kulový průtažník o průměru 20 mm do plechu upnutého přidržovačem na průtažnici tak dlouho, až se na vytažené kulové části objeví trhlina. Příslušné prohloubení plechu je měřítkem tažnosti materiálu. Důležitým vodítkem je i orientace vzniklé trhliny a hladkost vytlačeného kulového vrchlíku. Trhliny ve směru válcování plechu svědčí o vhodnosti plechu k tažení, trhliny kolmé na směr válcování svědčí o opaku. Zkouška drátů střídavým ohybem se používá pro dráty do průměru 8 mm. Vzorek drátu upnutý do čelisti se ohýbá střídavě o 180 stupňů, frekvencí asi 60 ohybů za minutu. Měřítkem tvárnosti drátu je počet ohyby do porušení. Zkoušky trubek Trubky jsou významný konstrukční prvek v mnoha zařízeních, zejména v energetice a chemickém průmyslu. Během výroby i montáže jsou trubky velmi často tvářeny zejména ohýbáním, rozháněním, lemováním a smáčknutím. K posouzení vhodnosti trubek pro příslušné zpracování se používají různé technologické zkoušky. Zkouščka lemováním je přesnější než předešlá. Zjišťuje tvárnost materiálu trubky při tvoření lemu předepsané šířky. Zkouška smáčknutím je obdobou zkoušky lámavosti za studena. Vzorky délky 50 mm se stlačí mezi rovnoběžnými deskami, u trubek z neželezných kovů až do dolehnutí na vložku předepsané tloušťky, u ocelových trubek na požadovanou vzdálenost, popř. na výšku rozměrové vložky h. Výsledky zkoušky jsou vyhovující, nedojde-li v místě největšího ohybu k vytvoření trhliny nebo lomu. Zkouška děrováním a rozštěpením. Při teplotě(900 až 1 000 st. C) se do zkušební tyče 25X10 nebo 25x5 mm prorazí dvě díry o průměru 10 mm. Jeden konec se rozštěpí a oba konce se rozehnou. Po rozšíření druhé díry na průměr 15 mm a po úplném ohnutí rozštěpených konců se u dobře kovatelné oceli nesmějí objevit nikde trhliny. Zkouška rozkováním. Při této zkoušce je možno použít buď volné konce tyčí po zkoušce děrováním a rozštěpením, nebo se použijí nové tyče. Konce se při kovací teplotě rozkovou nosem na dvojnásobnou šířku u tyčí tlustých 5 mm nebo na trojnásobnou šířku u tyčí tlustých 10 mm. U dobře kovatelné oceli se nesmějí na hranách ani na plochách objevit trhliny. Svařitelnost a její zkoušení Svařitelnost materiálu je schopnost vytvořit ze dvou či více částí nerozebíratelný celek. Svařitelnost se zkouší mnoha způsoby, které jsou při způsobeny druhu a tloušťce svařovaného materiálu, konstrukčnímu provedení svaru a jeho typickému namáhání v provozu i použité technologii svařování. Je proto zapotřebí volit z mnoha existujících zkoušek nejvhodnější, popřípadě hodnotit svařitelnost podle několika zkoušek. Ohybová návarová zkouška. Provádí se většinou u plechů o tloušťce přes 25 mm. Na povrchu zkušebního tělesa vyříznutého z plechu se zhotoví drážka, do které se navaří v jedné vrstvě svarová housenka. Po vychladnutí se zkušební těleso ohýbá přes trn předepsaného průměru, přičemž svarová housenka je na tažené straně. Svar je vyhovující, dosáhne-li se předepsaného úhlu oblouku, aniž nastane lom v celém průřezu svaru. Zkouška lámavosti svaru. Při zkoušce lámavosti se ohýbá svařená zkušební tyč tak, aby se svar, který je uprostřed tyče, při ohybu rozevíral. Rozměry zkušebních zařízení jsou udány ČSN.