3) Ohmův zákon

2) Ohmův zákon Elektrický odpor je fyzikální veličina, charakterizující schopnost elektrických vodičů vést elektrický proud. Hodnota elektrického odporu je dána materiálem, tvarem i teplotou vodiče. Velikost odporu závisí také na délce vodiče ( přímo úměrně ), průřezu vodiče ( nepřímo úměrně ) na materiálu vodiče ( měrný elektrický odpor a na teplotě. Na teplotě závisí odpor vodičů i polovodičů. Odpor vodičů se vzrůstající teplotou roste, kdežto odpor polovodičů, uhlíku a některých speciálních slitin kovů se vzrůstající teplotou klesá. Elektrický odpor má vždy kladnou hodnotu. Dobré vodiče kladou malý odpor, špatné vodiče kladou velký odpor. Ohmův zákon vyjadřuje vztah mezi elektrickým odporem, napětím a proudem. Jedná se zároveň o definici elektrického odporu. Zákon říká, že elektrický proud v elektricky vodivém předmětu je přímo úměrný elektrickému napětí přiloženému na tento předmět. Konstantou úměrnosti je vodivost. I = G . U = 1/R . U = U/R Odpor většiny látek je závislý na jejich teplotě, která se průchodem proudu může měnit. Závislost elektrického odporu vodiče na teplotě lze vyjádřit vztahem R = R0 ( 1 + αΔt ) Kde R0 je odpor vodiče při normální teplotě ( 18°C ) α je teplotní součinitel elektrického odporu Δt je teplotní rozdíl Za nízkých teplot může elektrický odpor u některých látek klesnout na nulu. Takovým látkám říkáme supravodiče.