- materiály pro žáky
- třída 1.F, 1.S
- ES (1.F), ES (1.S)
- 7. Pověsti
7. Pověsti
POVĚST
Pověst je útvar lidové slovesnosti.
Jádro příběhu může být pravdivé, ale tím, jak si ho lidé vyprávěli, měnil se. Něco zapomněli, něco si přidali a často si kvůli dramatičnosti a líbivosti příběh dokrášlili. Pověsti tak nemohou být brány jako historické zdroje.
Jádro pověsti se váže ke skutečné události, ke konkrétnímu místu nebo k existující postavě.
Příběh je ale částečně nebo úplně vybájen, i když se tváří jako vyprávění naprosto věrohodné.
V pověsti bývá určena doba a místo děje, a proto příběh vypadá pravdivě.
Jednoduchý děj bývá strašidelný, rozmarný a často zdůrazňuje morálku a řád.
Autor je neznámý. Lidé pověsti zapisovali podle lidového vyprávění.
Pověsti se dělí na několik druhů:
POVĚSTI MÍSTNÍ -regionální- vztahují se k určitému místu - například k hradu, městu, domu, kapličce, kostelu, kopci, studánce, pokladu ... Vyprávějí o skrytém tajemství, kouzelné moci apod. Některé vysvětlují, jak vzniklo jméno toho místa nebo stavby.
POVĚSTI HERALDICKÉ - vyprávějí, jak vznikly šlechtické a městské erby, znaky a domovní znamení.
POVĚSTI DÉMONICKÉ - vyprávějí o nadpřirozených bytostech (vodník, polednice, čert, vlkodlad, klekánice, bezhlavá kobyla ...)
POVĚSTI HISTORICKÉ - popisují historické události v národních dějinách. Vyprávějí o životě lidí a společenských poměrech. Bývají také ve starých kronikách.
POVĚSTI O VÝJIMEČNÝCH LIDECH - vyprávějí o lidech, kteří něčím vynikali (chytrostí, silou ...)
POVĚSTI LEGENDÁRNÍ - je tu postava, která je z historie známa. Jádro pověsti je spojeno s církví.