63. Pazdeřové desky

16. Desky pojené minerálními pojivy Desky pojené minerálními pojivy patří mezi nejstarší typy aglomerovaných materiálů. Některé druhy se začaly vyrábět jiţ ve třicátých letech minulého století. Dřevěné třísky nebo celulózová vlákna u těchto druhů desek slouţí jako zpevňující prostorová síť v převaţující amorfní tvrdé sloţce. Jako pojivo bývá vyuţíván především cement nebo sádra. Tyto pojiva zpravidla zapříčiňují značnou tvrdost desek, ale i značně vyšší hmotnost a obtíţnost obrábění. Jejich výhodou je především vysoká odolnost proti působení vlhkosti a poţární odolnost. Nejčastější pouţití těchto materiálů bývá ve stavebnictví a to jak v interiéru, tak i v exteriéru. Minerální pojiva pouţívaná pro výrobu desek Nejčastěji pouţívaným druhem minerálního pojiva je portlandský cement, který hydratační reakcí s vodou tuhne a tvrdne na vodovzdornou hmotu. Nevýhodou materiálů pojených portlandským cementem je velmi dlouhá dozrávací doba po základním slisování (aţ 30 dnů). Tvrdnutí cementu výrazně ovlivňuje zejména mnoţství tříslovin, pryskyřic a rozpustných polysacharidů obsaţených v pouţívané dřevině. Tyto látky mohou způsobit zpomalení tuhnutí a sníţení tvrdosti cementu. K výrobě desek pojených portlandským cementem jsou z domácích dřevin vhodné pouze smrk, jedle a topol. Pro vytvrzování desek vyrobených z ostatních dřevin je vhodné pouţívat spíše hořečnatý (Sorelŧv) cement. K vytvrzení hořečnatého cementu dojde během krátké doby, ale jeho velkým nedostatkem je nízká odolnost proti vlhkosti a povětrnostním vlivům. Proto se pouţívá velmi málo. Dalším často pouţívaným druhem minerálního pojiva je sádra. Pro výrobu desek můţe být vyuţita přírodní sádra (mletý sádrovec), případně ekosádra (odpad z odsiřování spalin v uhelných elektrárnách) nebo fosfosádra (odpadní produkt vznikající při výrobě kyseliny fosforečné). Z fosfosádry musí být před pouţitím odstraněny nečistoty (kyseliny a soli). Podíl minerálních pojiv v deskách můţe být v rozsahu 30 aţ 90 %.