11) Broušení, lapování, zaškrabávání

Honování je dokončovací operace, při níž se obrobené povrchy zlepšují jemným přebrušováním honovacími kameny ( lištami ), které jsou upevněny v honovací hlavě. Honovací hlava se otáčí a vratně posouvá ve směru osy otáčení. Tím vznikají v honovaném povrchu charakteristické křížové stopy po nástroji. Před honováním se díra jemně vyvrtá nebo přebrousí s přídavkem na honování. Přídavek na honování bývá 0,1 mm ( 0,06 až 0,2 mm pro litinu, 0,06 až 0,15 mm pro ocel ), vztaženo na průměr, tj. odebraná vrstva je polovina přídavku. Honují se běžně vnitřní plochy vložek válců motorů. Lapování je dokončovací operace, při které dochází k úběru materiálu účinkem volných zrn brusiva, které se přivádí mezi lapovací nástroj a lapovaný povrch. Řezný pohyb volných zrn je vyvolán pohybem lapovacího nástroje, který je vůči lapované ploše nepravidelný. Proto se zrna brusiva pohybují po stále se měnících drahách, a tím zanikají stopy po předchozím obrábění. Lapovací nástroj má negativní tvar lapované plochy. Vyrábí se z měkkého materiálu ( litina, měď, plast ). Lapování těsnících ploch ventilů spalovacích motorů se běžně označuje jako zabrušování ventilů. Lapovacím nástrojem je zde samotný ventil.