22. Radioaktivní prvky - vlastnosti

22. Radioaktivní prvky – vlastnosti Radioaktivita – vlastnost nestabilních prvků v přírodě, samovolná přeměna atomového jádra prvku na jiný prvek a přitom se uvolňuje vysokoenergetické záření - Jádra vykazující tuto vlastnost jsou radionuklidy - objevena 1896 Henri Becquerel - v současnosti známe asi 50 radionuklidů, prvky mezi olovem a uranem Jaderné záření - alfa – nejslabší záření, malý dosah, zachytí ho i papír - beta – má větší pronikavost, zastaví ho hliník - gama – podobá se záření rentgenovému, zadržováno olovem, je nejškodlivější - neutronové záření – užití v jaderných bombách a elektrárnách, pohltí ho silná vrstva betonu Poločas rozpadu – je doba, za kterou se rozpadne polovina jader - uran – 4,5 miliardy let - uhlík – 5 730 let – využití v archeologii Využití radioaktivity - jaderné elektrárny (1. elektrárna SSSR, Obninsk, 1954) – v ČR Temelín a Dukovany - termonukleární zbraně - jaderné zbraně (Hirošima a Nagasaki, 1945) - lékařství – rentgen, léčí zhoubné nádory - měření tloušťky materiálů, najde vady ve výrobcích - zemědělství – ozařování semen – změna vlastností, ozářením se prodlouží trvanlivost potravin Radioaktivní prvky radon uran polonium, radium – objevili manželé M. Curie-Sklodowská a P. Curie