6) Přídavné převodovky

6) Přídavné převodovky Přídavné převody jsou převodná ústrojí, doplňující převodovku za určitým účelem. Mohou být vestavěny přímo v zvodovce, nebo tvoří zvláštní přídavnou převodovku ( redukční, rozdělovací apod. ). Tato převodná ústrojí doplňují převodovku automobilu a mají za úkol zvětšit její rozsah a více odstupňovat její převodné stupně. Patří mezi ně :  Redukční převod  Rychloběh  Rozdělovací převodovka  Volnoběžka Redukční převod je přídavný převod s převodovým poměrem do pomala, tj. větším než 1 : 1. Redukční převod je zpravidla dvojstupňový. Tím se z pětistupňové převodovky automobilu stává desetistupňová. Redukční převod se zařazuje při jízdě za ztížených podmínek, např. v terénu ve velkých stoupáních. Zamontován je buď přímo v převodovce automobilu na jejím konci, nebo je v samostatné skříni. Rychloběh je přídavný převod s převodovým poměrem do rychla, tj. menším než 1 : 1. Jeho zařazením se při stejné rychlosti automobilu sníží otáčky motoru o 20 až 25 %. Jeho výhody se projeví při dlouhých cestách především na dálnicích, snižuje se spotřeba paliva a hlučnost motoru. Rychloběh je zpravidla součástí převodovky a zařazuje se jako samostatný převodový stupeň ( pátý, popř. šestý stupeň nebo je jako přídavná převodovka. Na obrázku je znázorněna mechanická převodovka Praga 10P80 pro nákladní automobily, která má deset stupňů pro jízdu vpřed a dva pro jízdu vzad. Byla používána ve vozidlech LIAZ. Skládá se ze základní pětistupňové převodovky doplněné přídavnou dvoustupňovou převodovkou, tzv. rychloběhem, který půlí rozsah mezi jednotlivými rychlostními stupni základní převodovky. Převodovka je předlohového typu. Všechna ozubená kola, kromě prvního rychlostního stupně a zpátečky, mají ozubení se šikmými zuby. Řazení jednotlivých rychlostních stupňů se provádí přesuvnými zubovými spojkami s vnitřním ozubením. Všechny hřídele v převodovce jsou uloženy na valivých ložiskách. Rovněž tak jednotlivá kola jsou uložena na jehlových válečcích v kleci. Řazení rychloběhu se provádí tlakovým vzduchem a jeho vyřazení provádí vratná pružina působící na druhou stranu pístů. Řidič má ovladač tlakového vzduchu v řadící páce. Rozdělovací převodovka se používá u těžkých nákladních automobilů, které mají tři i čtyři hnací nápravy. K nim je pak třeba přivádět hnací moment, a proto kromě převodovky potřebují ještě rozdělovací převodovku. Ta je uložena většinou v samostatné skříni, která je namontována za převodovkou automobilu. Volnoběžka přerušuje spojení motoru s hnacími koly, jestliže motorové vozidlo jede rychleji, než to odpovídá otáčkám motoru a zařazenému převodovému stupni. V tomto případě se vhodným způsobem využívá k pohonu automobilu jeho setrvačná síla bez vypínání spojky a přeřazení na neutrál. Rovněž se může při jízdě ze svahu dolů využít potenciální energie automobilu, která kromě sklonu svahu závisí na hmotnosti automobilu. Motor přitom pracuje s volnoběžnými otáčkami, takže se snižuje spotřeba paliva i opotřebení motoru. Volnoběžka má i nevýhody. Montuje se za převodovku, a proto neumožňuje couvání při zařazeném zpětném chodu. Dále brání startování motoru roztlačováním vozidla a brzdění motorem při jízdě ze svahu. Proto musí mít závěr. Volnoběžka se montuje především k dvoudobým motorům osobních automobilů ( Trabant, Wartburg), pro něž je brzdění motorem, zejména pak při jízdě z dlouhých svahů nežádoucí kvůli nebezpečí zadření motoru. Některé terénní automobily zahraniční výroby mají volnoběžku namontovanou v pohonu přední nápravy. Stálý převod přední nápravy je pak větší a přední kola přenášejí hnací sílu až při prokluzu zadních kol. Nejvíce používaná je válečková volnoběžka. Na hnacím hřídeli je jádro volnoběžky s vybráním pro válečky. Na hnaném hřídeli je věnec volnoběžky, který má válcovou vnitřní plochu. Při přenášení hnacího momentu od motoru se válečky vklíní mezi jádro a věnec volnoběžky a obě části mají stejné otáčky, které závisí přímo na otáčkách motoru a zařazeném převodovém stupni. Při snížení otáček motoru a stálé rychlosti automobilu začne věnec volně předbíhat jádro, protože válečky se odválí do vybrání v jádru a nebrání tomu, aby věnec měl vyšší otáčky než jádro. Otáčky věnce jsou potom závislé na otáčkách hnacích kol, otáčky jádra jsou závislé na otáčkách motoru a motor může mít jen volnoběžné otáčky.