1)Převodná ústrojí

1) Převodná ústrojí Účel převodných ústrojí a jejich části Převodná ústrojí automobilu tvoří všechna ústrojí, která jako celek i jednotlivě spojují motor s hnacími koly vozidla zas účelem přenosu točivého momentu nebo přerušování i za účelem změny jeho velikosti nebo smyslu. Podle způsobu přenosu točivého momentu se rozlišují tyto druhy převodných ústrojí • ústrojí pro krátkodobé přerušování točivého momentu • ústrojí pro změnu velikosti, případně i smyslu přenášeného točivého momentu • ústrojí pro stálé spojení • ústrojí pro rozdělování přenášeného točivého momentu Ústrojí způsobující krátkodobé přerušení točivého momentu jsou spojka a volnoběžka. Spojka je převodné ústrojí, jehož dvě základní části, část hnací a část hnaná, jsou spolu silově spojeny, mohou však být řidičem vozidla nebo samočinně ( samočinné spojky ) rozpojovány. Volnoběžka je převodné ústrojí, které samočinně přerušuje přenos točivého momentu, jestliže má hnaná část větší otáčky než část hnací. Přenáší pohyb i moment jen v jednom smyslu. Ke změně velikosti, případně i smyslu přenášeného točivého momentu slouží převodovka a přídavné převody. Převodovka je převodné ústrojí, které slouží ke změnám ( zpravidla zvětšování ) přenášeného točivého momentu. Přídavné převody jsou převodná ústrojí, která doplňují převodovku za určitým účelem. Pro zajištění stálého spojení se používá spojovací hřídel a kloubový hřídel. Spojovací hřídel spojuje jiná převodná ústrojí, která nemění svou vzájemnou polohu. Kloubový hřídel spojuje jiná převodná ústrojí, která mění svou vzájemnou polohu, má převodné klouby. Ústrojí, která rozdělují přenášený točivý moment, jsou rozdělovací převod a diferenciál. Rozdělovací převod je převodné ústrojí, které u vozidel s pohonem obou ( všech ) náprav rozděluje točivý moment motoru na různé nápravy. Diferenciál je převodné ústrojí, které samočinně umožňuje rozdílné otáčky levého a pravého hnacího kola, popř. Přední a zadní nápravy vozidla zároveň s pohonem obou náprav, jestliže obě tato kola nebo nápravy konají nestejnou dráhu ( např. v zatáčce ). Základní druhy uspořádání převodných ( resp. hnacích ) ústrojí, které se používají u automobilů, jsou znázorněny na následujícím obrázku. Standartní pohon má vpředu motor (M), za motorem je spojka (S) a stupňová převodovka (P). Místo spojky a stupňové převodovky může být automatická převodovka. Spojovací hřídel (H) spojuje převodovku s rozvodovkou (R), která prostřednicvím kloubových hřídelů (K) pohání zadní kola. Zadní pohon má motor, spojku, převodovku, rozvodovku a kloubové hřídele uspořádány v zadní části vozidla. Spojovací hřídel tak odpadá. U středně umístěného motoru je motor a spojka před zadní nápravou, převodovka je vzadu za nápravou a rozvodovka je umístěna v zadní nápravě. Tímto uspořádáním lze docílit vhodného rozložení hmotnosti ( těžiště vozidla uprostřed mezi přední a zadní nápravou umožňuje dosáhnout neutrálního chování vozidla při zatáčení ). Nevýhodou je, že se zmenší nejlepší prostor ve vozidle, tj. Prostor mezi přední a zadní nápravou. U principu transaxle je motor i spojka vpředu, převodovka a rozvodovka na poháněné zadní nápravě. Točivý moment motoru je přenášený dlouhým spojovacím hřídelem uloženým v hřídelové trubce na převodovku s rozvodovkou. Tímto rozložením hmotnosti je dosaženo neutrálního chování vozidla v zatáčce. Přední pohon používá vpředu umístěné hnací skupiny. Motor může být umístěn před nebo za přední nápravou, a to podélně nebo příčně. Při příčném umístění motoru se ušetří nákladný převod s kuželovými koly. Pohon všech kol může být stálý nebo přepínatelný. Při pohonu všech kol je nutný mezinápravový diferenciál (MD), který vyrovnává rozdíly mezi otáčkami předních a zadních kol.