14) Tuhé nápravy

Náprava je ta část podvozku automobilu, jejímž prostřednictvím jsou dvě protilehlá kola ( pravé a levé ) dvoustopého automobilu zavěšena na jeho nosné konstrukci nebo na nosných částech podvěsu. Tato konstrukce musí umožňovat přesné a dostatečně pevné vedení všech kol a musí zabezpečit přenos všech sil na nápravu. Náprava má být dost pevná a přitom co nejlehčí, protože patří k neodpérovaným hmotám. Velikost setrvačných sil působících na nápravu při jízdě v nerovném terénu se zvyšuje úměrně s její hmotností. Proto má hmotnost nápravy nepříznivý vliv na jízdní vlastnosti automobilu. Podle konstrukce rozeznáváme nápravy : • Tuhé • Výkyvné Tuhá náprava Tuhá náprava má pevnou část – nápravnici nebo most, na jejíchž koncích jsou na čepech uložena kola. Nápravnice je zpravidla nosník plného průřezu. Most je dutý nosník, jehož střední díl tvoří skříň rozvodovky. Je-li tato náprava vyrobena z jednoho kusu, nazývá se celistvá náprava. Je-li složena z jednotlivých navzájem sešroubovaných nebo svařených dílů, nazývá se skládaná náprava. Tuhá náprava vede dobře kola a nemění jejich rozchod, její nevýhodou je však větší odpérovaná hmotnost. Tuhá celistvá náprava – hnaná Zpravidla je to přední náprava, která je zároveň i řídící nápravou. Hlavní nosná část je nápravnice, k níž jsou pomocí rejdových čepů připevněny čepy kol. Nápravnice má na horní straně sedla pro pera s otvory pro třmeny kol a uprostřed jamku pro ukotvení svorníku pera nebo příčný žlábek pro ukotvení listového pera. Konce náprnice tvoří oka rejdových čepů. Okolo čepu se otáčí čep kola. K čepu kola je připevněn držák čelistí a kryt nebo štít brzdy a řídící mechanismus. Tuhá náprava má být co nejlehčí, musí však být dostatečně pevná, aby odolávala nepříznivému namáhání na ohyb a krut zejména při brzdění, smyku a při jízdě po nerovném povrchu. Nápravnice se proto zpravidla vyrábí jako zápustkový výkovek s profilem I, který na obou koncích přechází do plného kruhového , oválného nebo obdélníkového profilu. Nápravnice se vyrábějí i z bezešvých trubek, k nimž jsou sedla pružin a oka čepů řízení přivařena. Ukončení nápravnice, a tedy i její spojení s rejdovým čepem kola může být různé. Nejběžnější je nerozvidlená nápravnice. Na každé straně nápravnice je jedno oko, k němuž se rejdovým čepem připojuje rozvidlený čep kola. Tíha automobilu se tak přenáší z nápravnice na čep kola přes rejdový čep opěrnou pánví nebo kalenou ocelovou koulí. Tím se zaručí mezera mezi dolní plochou oka a spodní částí vidlice čepu kola, což usnadňuje řízení. Používá se i rozvidlená nápravnice. Čep kola je u této nápravnice svým okem upevněn do rejdového čepu a ten je uchycen do vidlice nápravnice. Čep kola je do rejdového čepu pevně zalisován a spolu s ním je v okách nápravnice otočný. Tuhá celistvá náprava – hnací Zpravidla je umístěna vzadu jako zadní náprava. Její hlavní částí je zadní jednodílný most, který vznikne spojením skříně rozvodovky a dvou mostových trub. Typická náprava tohoto typu je zadní hnací náprava typu banjo. Do skříně rozvodovky se ukládá soukolí stálého převodu hnací nápravy a diferenciál se společnou olejovou náplní. Vpředu je velký otvor s přírubou pro připevnění ložiskového víka, v němž je uložen pastorek převodu a ložiska pro uložení planetových kol diferenciálu. Má-li diferenciál závěr, potom jeho ovládací mechanismus je rovněž ve skříni rozvodovky. Mostové trouby tvoří ochranný kryt pro hnací hřídele kol. Mají sedla pro uložení pružin a u automobilů s pneumatickým převodem brzdy mají konzoly pro upevnění brzdových válců. Konce mostových trub jsou upraveny tak, aby se k nim daly připevnit pevné části brzd a uložení hlav kol. Tuhá jednotlivá náprava ( s jednodílným mostem ) se používá pro osobní automobily a pro lehké a střední nákladní automobily. Jednodílný most má výhodu v tom, že je velmi tuhý a pevný při nejmenší možné hmotnosti. Nevýhodou je, že při poškození se musí celý vyměnit. Tuhá skládaná náprava je vytvořena ze dvou, tří nebo čtyř dílů. Při montáži i při opravách, zejména opravách těžkých automobilů, se lépe manipuluje s menšími celky. Při poškození není třeba měnit celý most, ale jen poškozenou část. Částečnou nevýhodou je, že náprava má menší pevnost. Dvoudílná tuhá náprava se používá u větších a těžších osobních automobilů a u lehkých a středních nákladních automobilů. Třídílná tuhá náprava má mostové trouby zalisovány do skříně rozvodovky a přivařeny. Stejným způsobem jsou na koncích mostových trub upevněny poloviny skříní druhého stálého převodu hnací nápravy terénních automobilů. Druhý a třetí díl mostu jsou vnější poloviny skříní druhého stálého převodu. Má-li automobil zdvojené hnací nápravy, které jsou poháněny z rozdělovací převodovky samostatnými kloubovými hřídeli, je tento most nesouměrný. Pera jsou vedena čtyřhrannými oky. Čtyřdílná tuhá náprava má dvoudílnou skříň rozvodovky a dvě mostové trouby. Všechny trouby jsou spojeny přírubovými spoji. Tuhá hnací náprava se může použít i jako přední řídící náprava, zejména u terénních automobilů a u automobilů s pohonem všech kol. Most nápravy může být stejně jako u zadních náprav jednodílný nebo vícedílný. Proti zadním nápravám je rozdíl jen v upevnění kol a v ukončení mostu nápravy. Kromě přenosu hnací síly musí být kola řiditelná. To umožňuje rozvidlené ukončení mostu a čepu kola. Tuhou hnací nápravu zatěžují síly stejně jako tuhou hnanou nápravu, a to na ohyb ve svislé i vodorovné rovině a na krut.