14) Uložení součástí a dílů

V autoopravárenství je obvykle nutné skladovat široký sortiment náhradních dílů, provozních hmot, nářadí, nástrojů ), apod. S tím jsou spojeny otázky technické ( správné podmínky a způsoby skladování ), organizační ( uspořádání skladu a způsob výdeje ), ekonomické ( sortiment zboží a množství skladovaných dílů, způsob zásobování skladu ). Řešením těchto otázek a dalších souvisejících se zabývá obor zvaný logistika. Technické podmínky pro skladování různých materiálů jsou závislé především na jejich vlastnostech. Pro skladování nebezpečných látek ( žíraviny, hořlaviny, jedy apod.) platí normy a předpisy, které musí být dodržovány. Pro skladování náhradních dílů a ostatních materiálů obvykle jejich výrobci doporučují podmínky pro skladování ( maximální a minimální teplota, vlhkost, přístup světla, maximální doba skladování apod. ). Některé materiály není vhodné skladovat společně. Například akumulátory uvolňují do okolí aerosoly, které jsou velmi agresivní ke kovům, proto se nedoporučuje skladovat je ve stejné místnosti jako náhradní díly. Kovové součásti výrobce konzervuje nebo jsou opatřeny ochranným nátěrem proti korozi. Některé součásti, jako brzdové obložení a těsnění, se obvykle dodávají v sadách ve zvláštních sáčcích. Organizace skladu v autoservisech závisí na mnoha okolnostech, např. na prostorovém uspořádání a stavebním řešení jednotlivých objektů, na velikosti a zaměření autoservisu ( značkový nebo univerzální autoservis, zaměření na mechanické opravy, na karosářské a lakýrnické práce apod. ), na počtu automechaniků, na používaném počítačovém informačním systemu. V samotném skladu se velké a těžké díly umísťují na podlahu, ostatní do regálů. Drobnější díly ( šrouby, matice, podložky a nýty ) jsou v plechových krabicích. Často vydávané díly se umísťují v blízkosti výdejního místa a ve výšce pohodlně dosažitelné. Je výhodné, jestliže jsou přímo u součástí skladové karty, udávající stále jejich přesný stav. Aby se usnadnila manipulace s materiálem, bývají ve skladech pomocná zařízení, jako jsou pojízdné žebříky, vozíky zdvihadla, váhy, měřidla a speciální přístroje, potřebné k přejímce zboží. Teplota ve skladech má být pokud možno stálá, aby se vlhkost nesrážela na kovových dílech; tím se zabrání jejich korozi. Místnosti by měly být suché a světlé s dostatečným umělým osvětlením v době, kdy není dostatek denního světla. Pneumatiky a pryžové díly pozbývají své pružnosti a pevnosti ( stárnou ) účinkem denního světla, tepla a kyslíku ze vzduchu. Aby se zmenšil účinek stárnutí, mají být uskladněny v tmavých,spíše chladných místnostech s teplotou 10 až 20°C ( max. 25°C ).Pokud jsou ve skladu umístěna topná tělesa, musí být od uskladněných plášťů vzdálena nejméně 1 m a stíněna. Sklady mají být spíše vlhké než zcela suché ( relativní vlhkost vzduchu 50 až 80 % ), dobře větrané. Pláště se mají uskladňovat ve svislé poloze a jednou za měsíc se mají pootočit, aby se zmenšila možnost jejich trvalé deformace. Dlouhodobé skladování pneumatik namontovaných na ráfcích není dovoleno, protože na pryžové části pláště mohou vzniknout trhliny. Ekonomika skladování v autoservisech souvisí zejména se správným řízením skladu. V logistice se pro řízení skladových zásob používají různé metody, jejichž společným cílem je stanovit sortiment a množství skladovaných dílů každého druhu, množství objednávaných dílů a okamžik jejich objednání tak, aby nevznikaly prostoje způsobené chybějícími díly, ale současně aby nevznikaly tzv. ležáky, aby nevzrůstaly skladové zásoby. Například metoda dvou zásobníků spočívá v tom, že jeden druh ( položka ) náhradních dílů se skladuje ve dvou zásobnících. První zásobník je otevřený a vydává se z něj, druhý zavřený. Obsah jednoho zásobníku musí stačit pro překlenutí dodací lhůty dané položky. Jakmile se první zásobník vyprázdní, začne se vydávat z druhého zásobníku a zároveň se objedná množství pro naplnění prázdného zásobníku. Při použití metody řízení zásob s pevným objednacím množstvím se objednává další dávka daných dílů tehdy, když zásoba ve skladu klesne pod tzv. objednací úroveň. Ta se stanoví tak, aby zbývající počet dílů vystačil na překlenutí dodací lhůty. U těch skladovacích položek, které se objednávají pravidelně, je vhodné objednávání v běžných dodacích lhůtách dodavatelů. V takovém případě bývá dodavatelská cena nejnižší ( bez příplatků za urychlení dodávky ). Obvykle je také možné využít množstevní slevy. Expresní dodávky ( do 24 hodin nebo do 48 hodin po objednání ) jsou nejdražším způsobem získání náhradních dílů. Proto se, pokud možno, využívají jen výjimečně.